středa 18. února 2009

Pestrá neděle ve Tbilisi

Kostel, procházka, oběd, procházka, divadlo, park. Tak by se dal nazvat nedělní program Marušky po našem návratu z Gudauri. Tradiční nedělní návštěva kostela tentokrát neměla dohru v návratu domů. Sešli jsme se na třídě Rustaveli, kde Maruška dostala náruč kytek od "babušky". Vůbec se s nimi nechtěla rozloučit, ani je nechtěla nikomu dát. K tomu jsme dostali pytlík sazeniček, takže fialky nám teď zdobí na nějakou dobu balkón.
Procházkou přes staré město, kde jsme sami ještě nebyli, jsme se dostali na turistickou zónu a k naší oblíbené hospůdce nedaleko lázní. Naštěstí jsme základy gruzíbských jídel ovládli natolik, že jsme ani nepotřebovali jídelní lístek. Přesně víme, co s Maruškou můžeme.
Na odpoledne jsme měli lístky do divadla. Puškinova "Skazka o Care-Saltane" je zde opravdu adaptována pro děti se spoustou písniček a tancování, s barevnými kostýmy a celkem pochopitelným dějem. Pro Marušku je děj složitý, ale zase se jí líbí písničky a tance.
A protože toho Maruška neměla ještě dost, tak odpoledne následovala procházka do parku, na "atrakci" a na klouzačky. Uspání potom netrvalo ani moc dlouho.


Fotogalerie dne je na našem webu: http://picasaweb.google.com/vetbilisi/200902TbilisiStareMesto#

Auto

Tady je náš nový člen rodiny, kterého jsme si pořídili pro nutné výlety tam, kde se veřejnou dopravou dostává jenom obtížně. Jmenuje se Mitsubishi Pajero IO 1,8, má najeto necelých 58000 km a je z roku 1998.

neděle 15. února 2009

Gudauri 2009 II

Další sobotní výlet mířil tentokrát opět na lyže do Gudauri. Ženská část rodiny se vydala poněkud dříve se známými na ambasádě. Mužská část rodiny měla zařídit technický průkaz a SPZku na auto, které se tímto stalo definitivně naším (viz obrázek). Naštěstí všechny byrokratické procedury šly rychle (jeden z pozitivních výdobytků nového režimu v Gruzii), a tak jsem mohl s hodinovým zpožděním vyrazit za první skupinou.
Den na horách se opravdu vydařil. Tentokrát svítilo slunko, den byl bez mráčků, sněhu bylo dost. Maruška s maminkou opanovaly sáňky, táta většinouřádil na lyžích. Střetli jsme se na lanovce tak, aby dospělí byli na sáňky a Marušku oba a nestal se "karambol" jako poprvé, když to maminka zkusila sama. Od té doby má Maruška na nějakou dobu památku na bradě, jak s ní ryla ve sněhu.
Po všech těch zážitcích Maruška usnula ještě v autě, takže jsme se zastavili u hradu Ananuri (o něm byla řeč v minulém dílu), bohužel už jsme přijeli po zavírací hodině, a tak k našemu velkému zklámání zůstaly svíčky nezapáleny.
Cestou zpět se Maruška dožadovala "chinkali" (taštičky plněné masem s vlastní šťávou, poněkud větší, než známější pelmeně). To jsme absolvovali kousek za Tbilisi, kde je na chinkali vyhlášená restaurace.

Fotogalerie