Zobrazují se příspěvky se štítkemMccheta. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMccheta. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 13. června 2009

Výlet do okolí Tbilisi jinak


V sobotu 6.6. jsme měli novou návštěvu a vzali jsme ji na "klasickou cestu do Mcchety a na Džvari". Tentokrát jsme to ovšem vzali netradičně s výšlapem na stráně nad Mcchetou. Po náročném výstupu, který Maruška zvládla skoro na jedničku (potom taky nebyl problém Marušku uspat, večer byla úplně hotová), se nám otevřel skvělý výhled na zelené údolí nad vesničkou Kasrani na jedné straně (tam někde leží ještě jeden náš cíl - pevnost Armazi), na údolí řeky Mtkvari (Kury) a soutoku s řekou Aragvi, nad níž leží jedna nejzajímavějších a také nejnavštěvovanějších památek kostel Džvari ze 6. st. n. l. Až odtud jsem si uvědomil vynikající polohu tohoto kostela ze strategického, ale i estetického a duchovního hlediska. Majestátně položený kostel na skále nad soutokem dvou významných (a z gruzínského hlediska národních) řek.
Při sestupu dolů jsme také potkali pravého a nefalšovaného poustevníka, který nám nabídl vodu. Závěrečný sestup vedl ke známé restauraci Salobio na chinkali a další gruzínské pochoutky. Nakonec kluci nepřišli ani o chrám Sveticchoveli ve Mcchetě a výjezd ke Džvari.

Fotogalerie je jako obvykle na stránce: http://picasaweb.google.com/vetbilisi/200906KasreniDzvari

středa 27. května 2009

Dva výlety do Mcchety a na Džvari

Nedávno nám přijely dvě milé návštěvy, které nám oživily naší tbilisskou domácnost, a tak jsme obě vzali "klasické" turistické výlety - do Mcchety a na Džvari. Na obou místech již začala turistická sezóna, a tak jsme jenom matně vzpomínali na pustá prostranství v prosinci. Právě tyto skupiny nám umožnily fotit i uvnitř největšího chrámu Sveticchoveli, který je hlavním duchovním místem Gruzie, respektive místní církve.
První výlet bylo skvělé počasí, dokonce až příliš velké teplo. Maruška si mohla ještě pojezdit s "rudlíkem" a na své motorce. Díky počasí jsme si udělali příjemnou pěší procházku ke kostelu Džvari (v překladu "kříž"), jedné z nejskvělejších památek raně středověké gruzínské architektury ze 6. století, která se majestátně tyčí nad soutokem řek Mtkvari (Kura) a Aragvi).

Druhá návštěva "nám přivezla" trochu deštivější počasí, takže večer se spustila bouřka a liják. Naštěstí jsme se dostali domů včas, takže nás nic nepostihlo. Celý den jsme jezdili s autem, a tak došlo i na můj první výjezd na Džvari (byl jsem tam už mockrát, ale vždy pěšky).



Zde ještě přidávám začátek slavné Lermontovovy poemy "Mcyri", kde je poněkud ponurý popis Mcchety a Džvari (český překlad přivítám):

Там, где, сливаяся, шумят,
Обнявшись, будто две сестры,
Струи Арагвы и Куры,
Был монастырь. Из-за горы
И нынче видит пешеход
Столбы обрушенных ворот,
И башни, и церковный свод;
Но не курится уж под ним
Кадильниц благовонный дым,
Не слышно пенье в поздний час
Молящих иноков за нас.
Теперь один старик седой,
Развалин страж полуживой,
Людьми и смертию забыт,
Сметает пыль с могильных плит,
Которых надпись говорит
О славе прошлой — и о том,
Как, удручен своим венцом,
Такой-то царь, в такой-то год,
Вручал России свой народ.

pátek 26. prosince 2008

Výlet do Mcchety

Mccheta je duchovním centrem gruzínské církve a patří k hlavním poutním místům země. Centrem je katedrála Sveticchoveli s hrobkami významných gruzínských panovníků. Je zde mj. pohřben i Vachtang Gorgasali, patrně zakladatele Tbilisl. Katedrála vznikla na místě patrně pohanského kultovního místa. Od 4. století zde stával malý dřevěný kostel, na jehož místě byla vystavěna větší kaplička koncem 6. století. Současná stavba vznikla v letech 1010-1029 a byla upravena po zemětřesení ve 13. století, nájezdech Tamerlána koncem 14. století a ještě v 17. století. V 18. století kartvelský král Irakli nechal kostel obklopit hradbami. 

Přestože jsme s Olinkou již ve Mcchetě několikrát byli, pro Marušku to byla premiéra. Nutno dodat, že premiéra dosti mrazivá. Byl pracovní den a komplex chrámu byl nezvykle prázdný. Obvykle jsme se jezdili v létě a o víkendu. Na druhé straně nám příliš nepřálo počasí, neboť studený vítr se proháněl areálem a donutil nás zalézt do kostela a posléze zmizet v útrobách jedné hospůdky naproti kostelu. 

Interiér kostela si však Maruška moc neužila, protože si usmyslela, že zde bude hlasitě zpívat a hlavně hrát na xylofon, nový dárek k narozeninám. Museli jsme s Olinkou vystřídat před vchodem a po mé prohlídce chrámu se mi naskytl obraz Marušky, která se s Olinkou choulila před studeným vchodem do chrámu a hrály a zpívaly vánoční koledy. Málem bych jim oběma dal lari.

Po dobrém obědě se ještě Maruška povozila na nedalekých klouzačkách a celí vymrzlí, leč spokojení jsme se vrátili do teplého domova.