Dva výlety do Mcchety a na Džvari

Nedávno nám přijely dvě milé návštěvy, které nám oživily naší tbilisskou domácnost, a tak jsme obě vzali "klasické" turistické výlety - do Mcchety a na Džvari. Na obou místech již začala turistická sezóna, a tak jsme jenom matně vzpomínali na pustá prostranství v prosinci. Právě tyto skupiny nám umožnily fotit i uvnitř největšího chrámu Sveticchoveli, který je hlavním duchovním místem Gruzie, respektive místní církve.
První výlet bylo skvělé počasí, dokonce až příliš velké teplo. Maruška si mohla ještě pojezdit s "rudlíkem" a na své motorce. Díky počasí jsme si udělali příjemnou pěší procházku ke kostelu Džvari (v překladu "kříž"), jedné z nejskvělejších památek raně středověké gruzínské architektury ze 6. století, která se majestátně tyčí nad soutokem řek Mtkvari (Kura) a Aragvi).

Druhá návštěva "nám přivezla" trochu deštivější počasí, takže večer se spustila bouřka a liják. Naštěstí jsme se dostali domů včas, takže nás nic nepostihlo. Celý den jsme jezdili s autem, a tak došlo i na můj první výjezd na Džvari (byl jsem tam už mockrát, ale vždy pěšky).



Zde ještě přidávám začátek slavné Lermontovovy poemy "Mcyri", kde je poněkud ponurý popis Mcchety a Džvari (český překlad přivítám):

Там, где, сливаяся, шумят,
Обнявшись, будто две сестры,
Струи Арагвы и Куры,
Был монастырь. Из-за горы
И нынче видит пешеход
Столбы обрушенных ворот,
И башни, и церковный свод;
Но не курится уж под ним
Кадильниц благовонный дым,
Не слышно пенье в поздний час
Молящих иноков за нас.
Теперь один старик седой,
Развалин страж полуживой,
Людьми и смертию забыт,
Сметает пыль с могильных плит,
Которых надпись говорит
О славе прошлой — и о том,
Как, удручен своим венцом,
Такой-то царь, в такой-то год,
Вручал России свой народ.