Dovolená v Rusku

Po delší odmlce přidáváme fotografie z naší dovolené v Rusku, kterou jsme rozdělili na tři zhruba stejně velké části. Nejprve jsme však jeli do Vardzie, kam byl táta přizván do týmu Neposedných (Mousvenarebi) na tzv. Vardzia Cupu, kombinovaném závodu v běhu, cyklistice a raftu. Po zaváhání v běžecké disciplíně, kdy jsme na kousek seběhli z cesty z toho bylo nepopulární čtvrté místo o tři minutky na bronzovou medailí. Ale pro Marušku to byl příjemný rodinný výlet se spřízněnými rodinami a spaním pod stanem. Poté již naše cesta vedla po Džavachetské pláni a sjezdem do araratské kotliny, abychom přijeli na letiště do Jerevanu akorát na odlet letadla do Soči.
Přivítala nás tradiční ruská byrokracie, zejména táta byl pro svůj rafinovaně podezřelý vzhled zadržen bdělým pohraničníkem na poslední kontrole a tvrdě vyžadoval informaci o místě pobytu. Naštěstí se objevila naše známá, u níž jsme měli bydlet, vše se vysvětlilo a nakonec z toho byly příjemné dny u moře se základnu v malém středisku Sovchoz Rossija s výbornou kuchyní v jídelně u "strejdy Musy". Maruška si užila delfinárium, akvapark v Adleru i atrakce v sočinském parku Riviéra. My jsme si naopak vychutnali horské prostředí Krasné Poljany a zhodnotili stav přípravy na olympijské hry.
Poté jsme nočním vlakem odjeli do Kislovodsku a po marném shánění autobusu jsme vzdali zavděk taxíkem. Ten nás však svezl po krásném údolí řeky Podkummok až do Dombaje. Maruška zde byla nadšena z ubytování u "djadji Kazbeka", kterému jsme i my vděčni za operativní řešení všech problémů i požadavků i za příjemné ubytování. Maruška statečně šlapala, následující tři dny ušla spoustu kilometrů v těžkém terénu, po sněhových polích, do kopců, po Poljanách. Prostě nám ukázala, čeho je schopna. Díky tomu jsme mohli navštívit tři zajímavá údolí, které se rozcházejí od Dombaje s vodopády, zasněženými pláněmi a pohledem na ledovce a krásné hory. Poslední den pobytu jsme se Marušce revanšovali jízdou na koníkovi i na "super houpačkách", kde táta musel Marušku tak dlouho vyzvedávat na kruhy a na hrazdu, až ho z toho dva dny bolela záda.
Poslední část byla spíše odpočinkovější, základnu jsme měli v lázních v Kislovodsku, zkoušeli jsme místní pramínky (moc nechutnaly), procházeli jsme se v rozsáhlém lázeňském parku a stráviili hodně času na houpačkách. Předposlední den dovolené byl ve znamení výletu "električkou" do Pjatigorsku, místo posledních dnů a duelu Lermontova, o čemž svědčí všudy přítomné odkazy na různých domech a exkurze "po Lermontovských místech".
Poslední den brzy ráno jsme vyrazili na letiště, kde nás čekala klasická sovětská tragikomedie na téma, kdo jsme a co jsme kde dělali. Moc příjemné to nebylo, Maruška se málem vyčůrala do rohu služebny, protože nás nechtěli pustit ani na záchod, táta mezitím čelil výslechu místního pracovníka pohraniční služby (a patrně i FSB). Holt diplomaté s gruzínskými razítky, pobytem na Dombaji, to je klasická špiónská záležitost, i když se rafinovaně maskují za turisty i s dítětem. Nakonec nás však propustili a Maruška se ke svému nadšení mohla proletět Tučkem, o němž zpívá svou oblíbenou bardovskou písničku "Turbiny TU". Vůbec Vizborovy písničky o horách a letadlech jí zaujaly, takže je teď musíme zpívat.
Epilogem dovolené bylo krátké setkání s kamarádem Sašou v Jerevanu, koupání na Sevanu a opulentní oběd s vynikajícím rybím šašlikem tamtéž.

Fotogalerie z dovolené