Nedokončený výlet do Betanie

Sobotní ráno jsme sice poněkud zaspali po poloprobdělé noci v letadle z Prahy, nicméně krásné podzimní počasí lákalo na výlet. Rozhodli jsme se, že zkusíme zajet do nedalekého kláštera Betanie. Ačkoliv jsme použili auto, rozhodli jsme se zajet nad klášter a sejít alespoň trochu jako poutníci. Po určitém úsilí jsme zaparkovali auto na konci asfaltové cesty, kde byla kdysi skládka a intuitivně se vydali dolů jednou z několika užlabin. Marušce se velmi líbila výroba šipek, kterými jsme si značili cestu zpět - auto stálo na velmi přehlédnutelném místě. "Hustolesem" a "hustokřovím" jsme se nořili stále níž, ale na návštěvu kláštera, respektive na jeho pouhé nalezení už nebylo ani pomyšlení.
Konec výpravy nastal u potůčku, kde ženská část výpravy zůstala na svačinu. Podle mapy však klášter už nemusel být tak daleko, právě na soutoku potůčku a říčky Very. A skutečně po 10 minutách šplhání a výběhu na jeden z kopců s vyhlídkou se najednou mezi křovím objevil kostel. Nedošel jsem sice až k němu, nicméně i tak si bylo možné uvědomit odlehlost místa, které umožňuje klidné a tiché rozjímání v lůnu přírody.
Návštěvu kláštera tedy necháváme na jindy, už dnes však lze říci, že Betanie a její okolí bude patřit k oblíbeným místům.
Po příjemném výletu stačilo prohřát kosti v lázních, zároveň se jednalo o prevenci před nachlazeními a kašly, které mohou toto období provázet. Není divu, že Maruška po této anabázi usnula ihned.

Alespoň dokumentační fotografie (ne všecny záběry se tentokrát vyvedly) lze nalézt ve fotogalerii.

Historie Betanie
Бетания - "дом бедности" - Zde lze nalézt v ruštině podrobnou historii i architekturu místa, včetně osobních příběhů ze 20. století dokumentujících postoje místních obyvatel k církvi i k mnišským obyvatelům těchto míst.