Sobotní ráno vypadalo velmi smutně, neboť z nebe se valily provazy vody a nevypadalo to, že by mohly přestat. Plánovaný výlet za posledním sněhem na Gudauri se zhroutil v momentě, kdy jsme zjistili, že počasí na horách není o mnoho lepší. Po skoro celodenním válení však nakonec sobota skončila aktivně - na plavání. Z něho zatím obrázky nemáme, ale Maruška se moc a moc snažila a snad se naučí plavat.
Nedělní ráno se nám sice moc nechtělo z postelí, ale Maruška vyjádřila přání jet na lyže, a tak jsme vyrazili na 100 km vzdálené Gudauri, kde se dnes naposledy měly pustit vleky. Jakkoliv prvotní ochota byla slabší, výsledkem dne jsme nemuseli být zklamáni. Nejenom, že nám v rozhodujících chvílích nepršelo, ale chvílemi se ukázalo i slunko. Dokonce v určitých momentech pálilo natolik silně, že jsme se všichni tři trochu "přičmoudli" a večer to řešil krém.
Maruška byla hrdinkou dne, neboť sjela prakticky sama červenou sjezdovku (na jiné se totiž lyžovat nedalo). A to hned třikrát. Lano sice bylo její jistotou, ale prakticky vůbec nebylo nutno zachraňovat. Styl ještě potřebuje vybrousit, ale Maruška definitivně pochopila princip lyžování, ověřila si, že zvládne i náročnější sjezdy, a ještě jí to baví.
Cestou zpět jsme jako tradičně zašli na hrad Ananuri nad Žinvalskou přehradou a svíčkami vzdali dík za šťastný návrat z hor. Výlet korunovala hospůdka s chinkali, chačapuri, rybou a fazolovou polévkou lobio.
Fotogalerie je tentokrát slabší, fotky jsou pouze z mobilu.
Žádné komentáře:
Okomentovat