tak mám za sebou první týden ve Tbilisi. Už poznám, kterou „maršrutkou“ se dostanu do školky, umím zaplatit řidiči za jízdu a oni mi poděkují v gruzínštině, protože jsme přece v „Gruzínsku“.
Za týden jsem si docela zvykla na školku, moc se mi tam líbí. Už ani nepláču, když táta odejde, protože vím, že se vrátí. A v pátek jsme šly s maminkou ze školky a já jsem se stejně chtěla vrátit za dětmi. Všichni teď chodíme do práce, já do školky, maminka na ambasádu a tatínek zařizuje věci pro byt, až se nastěhujeme.
Paní učitelka, teta Zoja, s námi dělá moc zajímavých věcí. Nakreslila jsem další obrázky, modelovali jsme hříbek a taky jsme zpívali a tančili s piánem. Jenom to spaní po obědě mi moc nejde, to se tetě Zoje moc nelíbí. Ale zkusím si dát pozor, abych nerušila ostatní děti a teta Zoja si na to snad taky zvykne. Jenom v pátek jsem byla moc unavená, protože jsem se v noci probudila a nemohla spát. Táta a maminka taky ne.
Našli jsme si tady několik dětstkých hřišť s klouzačkami a houpačkami, kde mohu po školce ještě řadit a vydat nakupenou energii.
Taky mám teď trochu „průjem“, takže kakám řídké bobky „bobíčky“. Nemohu „mléčko“, jenom čaj s medíkem a ještě s takovým práškem, který je „pro zdraví“. Je to proto, že jsme v Gruzii a je tady jiné jídlo.
V sobotu jsme do školky nešli, i maminka byla doma. Ještě tomu moc nerozumím, protože jsem chtěla do školky, ale „dospělí“ (maminka i táta) mi řekli, že v sobotu a v neděli se nepracuje. Snad to časem pochopím. Zato jsme ale se strejdou Martinem, tetou Renčou, jejich malým Matýskem a ještě jedním strejdou jeli na farmu s koníky. Tam se mi moc líbilo. Mohla jsem krmit koníky, ale trochu jsem se bála, tak jsem seno dávala raději tátovi. Jela jsem i na koníkovi, nejdříve s maminkou, potom s tátou. Moc se mi tam líbilo, jenom jsem byla z toho čistého vzduchu, lítání po trávě, do kopce a z kopce moc unavená. Nakonec jsem si vrazilo třísku do prstu, to mě moc bolelo, plakala jsem a jeli jsme domů do hotelu.
Za týden jsem si docela zvykla na školku, moc se mi tam líbí. Už ani nepláču, když táta odejde, protože vím, že se vrátí. A v pátek jsme šly s maminkou ze školky a já jsem se stejně chtěla vrátit za dětmi. Všichni teď chodíme do práce, já do školky, maminka na ambasádu a tatínek zařizuje věci pro byt, až se nastěhujeme.
Paní učitelka, teta Zoja, s námi dělá moc zajímavých věcí. Nakreslila jsem další obrázky, modelovali jsme hříbek a taky jsme zpívali a tančili s piánem. Jenom to spaní po obědě mi moc nejde, to se tetě Zoje moc nelíbí. Ale zkusím si dát pozor, abych nerušila ostatní děti a teta Zoja si na to snad taky zvykne. Jenom v pátek jsem byla moc unavená, protože jsem se v noci probudila a nemohla spát. Táta a maminka taky ne.
Našli jsme si tady několik dětstkých hřišť s klouzačkami a houpačkami, kde mohu po školce ještě řadit a vydat nakupenou energii.
Taky mám teď trochu „průjem“, takže kakám řídké bobky „bobíčky“. Nemohu „mléčko“, jenom čaj s medíkem a ještě s takovým práškem, který je „pro zdraví“. Je to proto, že jsme v Gruzii a je tady jiné jídlo.
V sobotu jsme do školky nešli, i maminka byla doma. Ještě tomu moc nerozumím, protože jsem chtěla do školky, ale „dospělí“ (maminka i táta) mi řekli, že v sobotu a v neděli se nepracuje. Snad to časem pochopím. Zato jsme ale se strejdou Martinem, tetou Renčou, jejich malým Matýskem a ještě jedním strejdou jeli na farmu s koníky. Tam se mi moc líbilo. Mohla jsem krmit koníky, ale trochu jsem se bála, tak jsem seno dávala raději tátovi. Jela jsem i na koníkovi, nejdříve s maminkou, potom s tátou. Moc se mi tam líbilo, jenom jsem byla z toho čistého vzduchu, lítání po trávě, do kopce a z kopce moc unavená. Nakonec jsem si vrazilo třísku do prstu, to mě moc bolelo, plakala jsem a jeli jsme domů do hotelu.
1 komentář:
Milá Maruško,z těch bobků si nic nedělej,každý máme někdy zažívací potíže.Taxe tam měj moc hezky a dávej pozor na rodiče,hlavně ať tě taťka někde nezapomene.Ze staré vlasti zdraví ďjaďja Kuzma a jeho rodina
Okomentovat