Z Maruščina deníčku

Prezila jsem v podstate bez problemu nocni prelet, dosyta jsem se najedla, vyspinkala a uz jsme pristavali. Videli jsme televizni vez, ke ktere vede "zpucla" lanovka. Maminka se s drzosti sobe vlastni prodrala az tam, kde jsem ukazovala hrde svuj novy diplomaticky pas. Takze si me hned vzala do naruce. Dojeli jsme na hotelovy pokoj a usnuli po dlouhe ceste. Bydlime zatim v hotelu, ale rodice mi rikaji, ze za chvilku se v nasem novem byte vymaluje a budeme se tam stehovat. To budu potom bydlet na ambasade.S tatou i s maminkou jsem se vydala zkoumat okoli. Nedaleko naseho hotelu je velky park s houpackami a stalymi atrakcemi, takze rodice mi omezili navstevu na jednu atrakci za den, protoze bychom utratili hned ze zacatku "moc penizku". Ale s jednou atrakci denne je Maruska srozumena, a chape to.V sobotu a v nedeli tata pracoval, a to tak, ze v pondeli se mu rozbil pocitac:)). Takze ted nemuze pracovat a bude se venovat Marusce a mozna i zarizovani domacnosti. My jsme byli s maminkou, tetou Rencou, strejdou Martinem a malym Matyskem z ambasady na na vylete na Zelvim jezirku, ktere je tady nedaleko, Zaslapala jsem si na slapadle, coz se mi moc libilo a vubec cele okoli s mnoha klouzackami (fotky posle tata dodatecne, momentalne tady nema snuru na spojeni telefonu a pocitace). V nedeli jsme byli s maminkou v kosteliku ,na nejakem dobrem obede, kde byl chleba, maso a okurka, moc a moc dobre. Potom jsme sly do botanicke zahrady, kde je krasny vodopad, ten se mi moc libil. Ale byla jsem rchle unavena a maminku dost bolely ruce, jak me porad nosila.A v pondeli jsme jeli s tatou do skolky. Moc se mi tady libi male "malinke" autobusy, tata jim rika "marsrutky", tak to asi bude pravda. Moc jsem nevedela, co to je skolka, jenom o tom rodice casto se mnou mluvili. Po jedne zastavce metrem a kousek pesky (to mi tata pomohl) jsem vesli doupraveneho dvorku, kde na me cekala jedna pani (tata ji rikal teta Zoja). Tam by se mi liilo, je tam trikolka, houpacka a deti. Jenom se mi vubec nelibilo, kdyz se se mnou tata chtel rozloucit. Myslela jsem si, ze uz nikdy neprijde a ja tam zustanu sama, takze jsem ze zacatku moc plakala. Nakonec vsak se mnou teta Zoja nakreslila kyticku a tata za chvilku prisel. Druhy den jsme tam jeli znovu. A to jsem tatu opravdu nechtela pustit, i kdyz na me vsichni byli hodni. Kdyz odesel, dlouho jsem plakala (asi pul hodiny, pozn. taty). Ale pak jsem se zacala rozhlizet okolo a nebylo to spatne. Navic prisla pani a hrala na klavir a to jsem se mohla predvest, jak umim tancovat. Ani jsem nestacila provetrat houpacku a trikolku a uz tu byl obed a po obede se objevil tat. To jsem byla moc rada. Ale uz se tolik nebojim. Zitra asi jeste budu plakat, ale skolka se mi libi, sama jsem to tatovi rekla. Zitra tam pry zustanu spinkat, ale nevim, jestli opravdu usnu, mam v sobe tolik zazitku. Jenom si porad nemohu zvyknout, ze se tam mluvi trochu jinak. Dnes odpoledne jsme jeli zase na Zelvi jezirko, tentokrat lanovkou, ta byla moc zajimava, taky trochu "zpucla", protoze ji chybelo jedno okenko. Vubec je tady "vsechno nejak zpucle", ale tata rika, ze to tak proste je. Auta tady jsou taky hodne "neposlusna", takze musim davat na ulici velky pozor. Tak zatim ahojte, zase se nekdy ozvu.