Alaverdi v Arménii

V sobotu 1.8.ráno vypadala obloha ve Tbilisi velmi deštivě, lilo jako z konve, a tak to na výlet nevypadalo. Na(ne)štěstí se mužská část rodiny zatoulala v západním Ázerbájdžánu, když se nechala zavést do špatné maršrutky.
Olinka s Maruškou tak vyrazily naproti na ázerbájdžánsko-gruzínské hranice, na Červený most. Sešli jsme se úplně akorát a v tu dobu již sluníčko vykukovalo z mraků. Když jsme dorazili na gruzínsko-arménskou hranici, příjemně svítilo a po dešti ani památky. Přestože již byla doba popolední, přijeli jsme do Alaverdi akorát včas, abychom stihli lanovku do horní části města. Město Alaverdi je rozloženo v údolí řeky Debed a je proslavené obrovským závodem na zpracování mědi. To činí dolní část města značně ponurou. Mnohem lepší je část na náhorní planině, která je sice plná sovětských paneláků, ale zároveň není tak rozsáhlá a industriálně zoufalá. Navíc se v horní části města nachází jeden ze skvostů místní architektury - klášter Sanahin zapsaný mezi památky UNESCO. Byl založen v době rozkvětu arménských klášterů v 10. století a ve své době obsahoval největší sbírku knih ve středověké Arménii. Mezi oběma částmi vede lanovka jako jakási městská hromadná doprava, která překonává celé údolí a poskytuje pro některé zajímavý adrenalinový zážitek a pohled na celou továrnu, řeku a železnici v údolí.
Komplex kláštera Sanahin je asi čtvrthodinky normální chůze, což znamená tak třičtvrtěhodinku s Maruškou, včetně zastávky na ostružiny. O architektuře kláštera budou spíše svědčit obrázky ve fotogalerii.
Další zajímavé kláštery v regionu jsme bohužel museli nechat na další výlet, neboť doba již pokročila a Maruška už byla přece jenom trochu unavená. Vzbudit jí dokázal pouze šašlik v motorestu u řeky. O přechodu hranic a následné cestě do Tbilisi už Maruška nevěděla.