Přilákáni počínajícím podzimním počasím jsme se v sobotu vydali na další z výletů do okolí Tbilisi. Tentokrát směřoval azimut naší cesty do lesnaté oblasti na východ až jihovýchod od hlavního města. Ukryt před hlavními turistickými cestami zde leží Birtvisi - překrásný kout přírody plný kaňonů a skal.
Po odbočení z hlavní trasy Tbilisi – Jerevan se krajina začala pomalu zvedat a objevovaly se listnaté lesy, typické pro zdejší krajinu. Občas větší nebo menší sídlo, až do malé vesničky Tbisi, nedaleko vodní nádrže Algeti. Zde se intenzivně staví a opravuje silnice za ázerbájdžánské peníze. Povede tudy totiž nejkratší trasa z Ázerbájdžánu do Turecka. Kromě zničení tohoto koutu krajiny jsme se shodli v obavě, že s plánovanou šířkou to dopravu na tomto tranzitním koridoru nemůže mnoho vytrhnout.
Podle popisů na internetu jsme se chvíli snažili zorientovat, avšak bohužel se nezadařilo – asi tři popisky jak se dostat na nástup do Birtvisi si značně protiřečily, a tak nám nezbylo, než se spolehnout na vlastní pusu. A opět jsme měli štěstí. Rusky mluvící brigadýr stavbařské party nejenom, že nám poradil, ale zároveň jsme jej mohli dovézt až na jejich základnu, kde byla přímo odbočka do horní části vesnice Tbisi. Už jsme se chystali vystoupit, když se za námi ozvalo „Sprechen Sie deutsch?“. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o Němce-turistu, ale z chlapíka se vyklubal místní průvodce Saša, který doprovázel již mnoho výprav. S ohledem na Maruščino tempo jsme průvodce odmítli, nicméně nám umožnil zaparkovat u sebe auto a ukázal nám cestu, což bylo naprosto klíčové. Jako doprovod se k nám připojili jeho tři psi. Ti nás vedli celkem neomylně, evidentně byli zvyklí chodit s turisty (a taky na nich něco vyloudit).
Cesta vedla nejprve do kopce poněkud sušší, ale stále ještě zalesněnou krajinou. Pohodlná cesta vzhůru nás zavedla nad menší skalní amfiteátr. Na druhé straně se před námi otevřel pohled na sousední údolí říčky – přítoku řeky Algeti. Podzimní počasí již vykonalo své a stromy začaly nádherně zlátnout, i když do dokonalé krásy chybělo trochu sluníčka. Maruška docela pěkně ťapkala vzhůru za slíbenou bonbónovou odměnou na konci stoupání. Naštěstí bylo skoro pořád okolo vidět něco zajímavého a v závěrečné fázi to bylo stoupání po skalách, což Marušku zaujalo úplně nejvíce. Až si říkáme, že z ní opravdu možná bude lezec po skalách. Nakonec byl za odměnu nejenom bonbón, ale i ostružiny. Nebylo jich, pravda, mnoho, přijeli jsme o týden dříve.
Následoval krátký přechod hřebene, odkud se nám odkrýval pohled na celé skalní město i na kaňon, který je nejpopulárnější. Ten si však budeme muset nechat na příště, Maruška přece jenom tolik neujde. Cesta nás přivedla k úzké užlabině, kuloáru, který se spouštěl k jakési základně pro průzkum kaňonu, vlastně, kaňonů, jak jsme zjistili. Psi zde již na náš čekali a věděli, že právě tady se turisté zastavují na občerstvení. Nezbývalo, než se s nimi rozdělit o klobásku. Naštěstí pro psy se nám nepodařilo rozdělat oheň, takže jsme se s nimi klidně rozdělili.
Zjistili jsme však, že v amfiteátru skal je základna, kam se dá zajít, postavit stan a zůstat na víkend. Dá se tady prozkoumat řada stezek, které odtud vedou do několika údolí. Nad tím vším se tyčí zřícenina skalní věže, která patří Birtviské pevnosti, založené již v 11. století a považované za nedobytnou. Podle několika verzí legend jí dobyl až počátkem 15. století Tamerlán. V 16. století byla tato nedobytná orlí pevnost dobyta zradou perskými vojsky Šáha Tahmáspa (Šáha Tamáze), který předtím dobyl celý okolní dolnokartvelský kraj. A poslední akcí se proslavila pevnost v době povstání Grigorije Saakadzeho proti Peršanům na počátku 17. století. Saakadze tentokrát zajal rodinu místního vládce ve vesnici Tbisi, majitele pevnosti a okolního kraje a stoupence Persie, který poté dal rozkaz k opuštění pevnosti.
Po tomto historickém okénku je však třeba myslet na zpáteční cestu. Maruška už začínala být přece jenom trochu unavená a čekala nás ještě zpáteční cesta. Stoupaní sice bylo prudké, ale relativně krátké a nedaleko křoví s ostružinami se nám dokonce objevilo na chvíli sluníčko a ozářilo žloutnoucí podzimní listí.
Fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat