K moři do Batumi

Už dávno jsme Marušce slibovali „výlet k moři“. A tak jsme páteční večer nasedli do lůžkového vlaku Tbilisi – Machindžauri. Vlak měl být modernizovaný. Skutečně kupé bylo nové, po starých kupejkách (kupé se 4 lůžky) s dřevěnými okny ani památka. Nevýhodou ovšem byla zpočátku nefungující klimatizace. Den stání soupravy ve tbiliském letním žáru proměnil soupravu na pekelnou výheň, ve které samozřejmě Maruška nemohla usnout. Naštěstí se vše v dobré obrátilo, jakmile jsme vyjeli, a ze stropu začal pro změnu foukat až hodně studený vzduch. Maruška nám to naštěstí vydržela, a tak jsme se ráno kochali pohledem na pláž ve známém městě Kobuleti. Ještě krátký přejezd tunelem pod Zeleným mysem a po zastavení u botanické zahrady přijíždíme do konečné zastávky Machindžauri, cca 5 km od Batumi. Do batumského nádraží vlaky již dlouhou dobu nezajíždějí, avšak veřejná doprava je tomu přizpůsobena a množství maršrutek a autobusů jezdí pravidelně do města. Některé z nich pokračují i dále po pobřeží až do pohraničního a zároveň rekreačního letoviska Sarpi, kam jsme měli původně namířeno.
Dosud však bylo brzy ráno, a tak jsme vystoupili v centru Batumi u bývalého polského katolického kostela. Maruška si zde našla své houpačky a klouzačky, ještě namočené po nočním dešti a celá naše trojka zde potom posnídala.
Centrum Batumi je dnes jedno velké staveniště, ze kterého se vynořují obrysy zcela rekonstruovaných nebo nových budov. Batumi je oblíbené místo prezidenta Saakašviliho, který rád ukazuje svým návštěvám budoucí honosné letovisko u Černého moře. A také chce ukázat, že autonomní regiony Gruzie se mohou mít v rámci Gruzie skvěle (škoda, že totéž se nedá říci o Džavachetii u tureckých a arménských hranic).
Pravda, byli jsme i na místech, kudy protokolární hosté patrně neprojíždějí a tam to vypadá poněkud hůře. Ale nejde všechno mít hned, že?
Centrem dění v Batumi je místní pobřežní promenáda. Marušku zde zaujaly fontány, které neustále měnily svou intenzitu. Takto ráno (okolo půl desáté) se však patrně jednalo o zkoušku na večerní představení fontán i se světly. Stoupající oblíbenost Batumi a prezidentská přízeň přináší stále více kýče do jinak pěkně řešené promenády s atrakcemi, kavárničkami, palmovými i bambusovými háji. Od moře však vanul jeden nepříjemný zápach. V Batumi totiž končí jedna větev Transkaspického železničního ropovodu, kterým se ropa z Ázerbájdžánu přepravuje k Černému moři a odtud dále tankery přes turecké úžiny do světa. Právě batumský ropný terminál roznáší po městě a zejména po moři nepříjemný zápach, kvůli kterému se na nejlepší pláže jezdí raději jinam.
To jsme učinili i my. Pravda, na nedobrou radu místního policisty jsme nasedli do maršrutky č. 20, která měla jet do Sarpi, ale nejela. V maršrutce si bohužel Maruška poškrábala ruku, takže řvala na celou maršrutku a ještě více řvala, když z okénka několikrát viděla houpačky a klouzačky, u kterých jsme nezastavili. Nedalo se nic dělat, museli jsme opustit maršrutku, která nám stejně jinak nepomohla.
Maruška se chvilku pohoupala a poklouzala, avšak pohled na rozedřenou ruku jí zjevně rozčiloval, a tak jsem se vydal hledat náplast. Jako na potvoru nebyla v okolí kilometru ani jedna lékárna (jak na ně člověk zakopává na každém kroku), a tak jsem vlezl do jakési stomatologické polikliniky. Chvíli to trvalo, než jsme domluvili, protože místní mladé doktorky uměly (kupodivu) rusky asi jako já gruzínsky. A slovíčko náplast jsem se v gruzínštině ještě nenaučil. Nakonec jsem dostal sterilní kus látky, kterými jsme Marušce provizorně zavázali ruku.
Mezitím k Olince, která se snažila uklidnit vyvádějící Marušku, přišla nějaká holka, která se jí gruzínsky snažila naznačit, že má příliš roztažené nohy a že by s tím něco měla dělat. No, nebylo to tak zlé, aby to bylo na nějaké upomínání, ale ta dáma s tím měla evidentně problém.
Maruška už neviděla ránu, měla jí obvázanou a navíc jsme po cestě okolo trhu našli lékárnu s náplastmi, takže to zase byla Maruška navýsost spokojená, že má na ruce „nálepku s obrázkem“. Po několika dotazech se nám skrze panelákové sídliště, přebarvené na dětskou stavebnici, podařilo dojít na výpadovku, odkud jezdily maršrutky a autobusy na Gonio a Sarpi. Naším cílem bylo Gonio, kde se skvěle zachovaly hradby římské pevnosti ze 3. století. Z vnitřní pevnosti je dnes příjemná a klidná zahrada a údajný hrob sv. Matouše evangelisty. Za vstupné do této klidné oázy ovšem chtějí 3 lari (cca 35 Kč), což není na gruzínské poměry málo. Před pevností jsou naštěstí další houpačky a klouzačky, takže jsme si postupně prohlédli pevnost my dospělí a Marušku jsme historií nezatěžovali.
Polední hlad se nám podařilo zahnat v místním stánku. Restaurace to pochopitelně nebyla, zato se nám však věnovali velmi srdečně a i ty chinkali z mrazáku tak nechutnaly nijak zvlášť uměle.
Pro Marušku však vrchol dne nastal těsně po obědě, kdy jsme zaveleli na pláž. Sami jsme byli značně překvapeni, neboť vedle relativně sešlých sovětských paneláků a podobně sešlých zahrad se před námi otevřela suchá planina a za ní skvělá oblázková pláž. Infrastruktura se samozřejmě nekonala, ale to v dané chvíli vůbec nevadilo. Čisté moře, nádherná pláž, málo lidí a sluníčko, které se dalo vydržet alespoň po nějakou dobu, více jsme si nemohli přát. Maruška si moře hodně užila, bavilo jí houpat se na vlnách, házet kamínky do vody, honit se za míčkem. A tak se moře stalo jednoznačným favoritem dne.
Jenomže jsme se nechtěli zdržovat zase moc dlouho, sluníčko pomalu přestávalo hřát a nás ještě čekala cesta zpátky do města. Počkali jsme si na autobus a nechali se dovézt až do Machindžauri k nádraží. Dítě, unavené novými zážitky, nachozenými kilometry i pláčem, usnulo v autobusu jako špalek. A tak jsme si dali vodu ve stánku, sedli jsme si a počkali, až se Maruška trochu prospí. Trvalo to přes hodinu a probuzení bylo pro Marušku jistě příjemné – odpolední zmrzlinový zákusek.
Chtěli jsme se ještě podívat do proslavené Botanické zahrady, tedy alespoň na část, protože den již pokročil a celá zahrada je na celodenní výlet. Návštěvu lze rozhodně doporučit, nádherný klid, místy skvělé výhledy na moře i na pobřeží, spousta květin a stromů, pro Marušku se našel dokonce malý rybníček s rybičkami. Hlavně však Maruška měla suchý palmový list, který sice převyšoval její velikost, zato jej mohla hrdě nosit a honit s ním rybičky. Tedy, dokud ho nerozkousal pes. Naštěstí maminka našla brzy další, takže Maruška nemusela „být moc smutná“.
Celý den jsme zakončili k radosti všech tří v příjemné zahradní restauraci naproti nádraží, kde stříkal vodotrysk, hrála živá hudba a docela dobře vařili (i když v menších porcích) za celkem rozumnou cenu.
Potom už zbývalo pouze nasednout do vlaku, kde tentokrát klimatizaci zapínali pouze místy, což znamenalo totální vydýchání kupé na teplotu, kdy se prostě nedalo spát (tedy Maruška se vyspala, my moc ne). Když jsem se ptal, jak to je s klimatizací, tak prý „musíme nabrat rychlost“. No, tomu říkám rekonstrukce vagónu, který je s klimatizací závislý na rychlosti vlaku (takže se větrání vypíná vždy ve stanici). A tak jsme se z noci na neděli dospávali ještě pomalu do večera.

Fotogalerie

Praktické informace:
Doprava ze Tbilisi. Jezdí denní i noční vlak (odj. ze Tbilisi v 8.25 a 22.15, zpět z Machindžauri 16.35 a 22.40). Cena nočního lístku – 10 GEL plackarta, 23 GEL kupejka (modernizovaná a teoreticky klimatizovaná), 40 GEL SV (dvoulůžkové kupé), dětský lístek přibližně polovinu.
Ze Tbilisi (terminál Didube) odjíždějí po celý den maršrutky (18 GEL), místní styl jízdy však rozhodně není pro každého.
Doprava Machindžauri – Batumi - Sarpi. Mnoho maršrutek do města. Ideální je autobus 101, který jede celou cestu z Machindžauri do Sarpi (tato cesta 1 GEL, Machindžauri-Batumi 0,40 GEL). Z Batumi do Sarpi jezdí maršrutka č. 138. K Botanické zahradě jezdí maršrutka č. 1 z Batumi přes Machindžauri.
Vstupné. Byli jsme v pevnosti Gonio (3 GEL) a v Botanické zahradě (6 GEL).
Pláže. Dobré pláže s čistou vodou lze nalézt na jih od Batumi. Sarpi je již vyhlášené letovisko (na hranicích s Tureckem, která je bez problémů otevřená 24 h), v Goniu je pláž prozatím spíše pro místní, její výhodou je menší počet lidí.